THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Načase napísať si zase nejaký brutálny death metal, predsa len je nový rok. Fajn, vyšlo niečo zaujímavého? Fekálnohoničského tuctového slamu lezie furt kopa, toho ani palicou sa nedotýkať, čo tu máme ďalej? Aha, Švajčiari CARNAL DECAY majú vonku štvrtý album, treba mu dať šancu. Pri tých predošlých sánka zostala na mieste, ale na Cassovia Deathfeste zahrali pekne, dobrá banda.
Dobrá a rozhodne nie nová, v Hüttene hrá už od roku 2002, aktuálne v zostave Michael Kern (vokály), Isa Iten (gitary), Nasar Skripitskij (basgitara) a Markus Röthlisberger (bicie). Pán a dáma to ťahajú od začiatku, tí druhí dvaja sú novší a novinku vydalo basákove vydavateľstvo, fachčiace už deviaty rok. „You Owe, You Pay“ prináša desať skladieb za ani nie 35 minút a na albume ide o čistokrvný brutálny death v priamočiarom a drviacom americkom duchu. Materiál je dosť ovplyvnený energickým, útočným newyorským štýlom, resp. východným US pobrežím, v prvom rade skupinami ako PYREXIA, INTERNAL BLEEDING, COVENANCE, DEHUMANIZED, DYING FETUS a podobne, a v niektorých momentoch počuť aj ozveny agresívneho metalového HC. Veľmi neľútostné, až „kataklizmatické“ náklepy, agresívne stredné tempá, solídne podané slamené „hojdačky“, kvalitné riffy, variabilný BDM vokál od kanálov cez útočný rev až po pár HC zborov, baví ma to.
8 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Rising Nemesis Records
Stopáž: 35:42
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.