INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Načase napísať si zase nejaký brutálny death metal, predsa len je nový rok. Fajn, vyšlo niečo zaujímavého? Fekálnohoničského tuctového slamu lezie furt kopa, toho ani palicou sa nedotýkať, čo tu máme ďalej? Aha, Švajčiari CARNAL DECAY majú vonku štvrtý album, treba mu dať šancu. Pri tých predošlých sánka zostala na mieste, ale na Cassovia Deathfeste zahrali pekne, dobrá banda.
Dobrá a rozhodne nie nová, v Hüttene hrá už od roku 2002, aktuálne v zostave Michael Kern (vokály), Isa Iten (gitary), Nasar Skripitskij (basgitara) a Markus Röthlisberger (bicie). Pán a dáma to ťahajú od začiatku, tí druhí dvaja sú novší a novinku vydalo basákove vydavateľstvo, fachčiace už deviaty rok. „You Owe, You Pay“ prináša desať skladieb za ani nie 35 minút a na albume ide o čistokrvný brutálny death v priamočiarom a drviacom americkom duchu. Materiál je dosť ovplyvnený energickým, útočným newyorským štýlom, resp. východným US pobrežím, v prvom rade skupinami ako PYREXIA, INTERNAL BLEEDING, COVENANCE, DEHUMANIZED, DYING FETUS a podobne, a v niektorých momentoch počuť aj ozveny agresívneho metalového HC. Veľmi neľútostné, až „kataklizmatické“ náklepy, agresívne stredné tempá, solídne podané slamené „hojdačky“, kvalitné riffy, variabilný BDM vokál od kanálov cez útočný rev až po pár HC zborov, baví ma to.
8 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Rising Nemesis Records
Stopáž: 35:42
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.